Forma výuky podněcuje iniciativu účastníků, jejich aktivní účast v diskusích, spolurozhodování o konkrétním obsahu výuky a tím i přijímání zodpovědnosti za vlastní rozvoj a praktický efekt výuky. Jestliže vedoucí pracovník má být spíše koučem než velitelem svých podřízených, pak lektor není předkladatelem obecných pravd a správných řešení, ale iniciátorem a prostředníkem procesu nacházení nejefektivnějších postupů uplatnitelných v praxi.
Základní metodou výcviku je učení prožitkem. V programu dominují aktivní metody výuky - řešení problémů ve skupině, hraní rolí a řízená diskuse. Poučení vychází z reflexe a hodnocení prožitku. Výklad s použitím názorných presentací je využíván k souhrnu a rekapitulaci poznatků, k nimž účastníci dospěli na základě vlastní zkušenosti. V celkovém rozsahu výcviku nepřesahuje obvykle 15 - 20% času.
Výuka je projektována tak, aby jednotlivá témata byla navzájem propojena a provázána s profesní praxí vzdělávaných pracovníků. Efekt výuky je pravidelně periodicky vyhodnocován.
